Plitvice

Připadáte si tu jako v ráji. Tyrkysová jezera, impozantní vodopády, bílé skály. Není divu, že Plitvická jezera jsou nejen přírodním skvostem Chorvatska, ale i pod ochranou UNESCO. V 60. letech si krajinu bývalé Jugoslávie vybrali západoněmečtí režiséři k natáčení zfilmovaných románů Karla Maye.

Jugoslávská krasová oblast i přímořské regiony byly vhodnou filmovou kulisou pro celou sérii mayovek, od klasických indiánek přes středněvýchodní epizody po jihoamerickou sérii. Na Balkáně se natáčelo v 60. letech na řadě míst - u Plitvických jezer, na řece Zrmanje, u vodopádů Krka, v kaňonu Paklenice a v mnoha oblastech Černé Hory.

S diváky filmaři hráli samozřejmě habaďuru, některé záběry byly pořízeny v místech, kde by to jejich pozdější návštěvník ani nečekal.

Nejlepší mayovce, Pokladu na Stříbrném jezeře, kralovala Plitvická jezera, konkrétně Kaluderovac. Tady opravdu jeli Vinnetou s Old Shatterhandem přes osmdesát metrů dlouhé jezero až k tajemné jeskyni, i když ta je jen mělkou dírou ve vápencovém svahu. Potyčku s indiánským strážcem a zabíjení kvůli zlatému pokladu si režisér Harald Reinl nechal do ateliéru.
Zájem odstartovaly mayovky
Plitvická jezera turisté objevili už koncem 19. století, ale proběhlo to bez valného zájmu. Po desetiletích občasných návštěv a hlavně po skončení druhé světové války si jugoslávská vláda uvědomila význam celého území a oblast jezer vyhlásila v roce 1949 za národní park.

Ani padesátá léta zrovna turistice nepřála a když, tak lidé raději jezdili k Jadranu, než aby se trmáceli po špatných cestách někde ve vnitrozemí.

Zdejší turistický boom "odpálil" až režisér Reinl, který si pro natáčení přepisů Mayových románů vyhlédl právě tuto oblast. Na území pod Malou Kapelou a Plešivcem je možné na ploše 30 000 hektarů napočítat 16 různě velkých krasových vodních ploch ležících stupňovitě nad sebou.

U Plitvického Leskovace se rozprostírá velké Proščanské jezero, které od Horních a Dolních jezer oddělují první vodopády. Na vodopády tu narazíte doslova všude, na zhruba sedmikilometrovém úseku je jich celkem 92, přičemž výškový rozdíl mezi jezery činí 156 metrů. Největší je na spodním konci jezera Kozjak, které má rozlohu přes čtvereční kilometr.

Od roku 1992 je Plitvicko vyhlášeno přírodní památkou UNESCO. Je tak zamezeno jakémukoliv zásahu člověka do přírody, takže zde neprobíhá ani tzv. sanitární kácení lesa. Ten je opravdu krásný, tvoří ho buky, jedle, smrky a javory. V horách žijí dosud vlci, divočáci, divoké kočky a vydry, orli a supi.